- Язык:
Чешский (Čeština)
- Автор:
Мария Марчанова(Marie Marčanová)
- Источник:
Ohnivý sloup (výbor z básní)
Pohádka
Сказка
Tam, kde své zuby cenila skála,
co řeka Elizabet protékala,
na samém kraji stál veliký hrad.
Na jeho cimbuří, na jeho střílny
sedali vyhublí ptáci divní,
přilétli krákat a prorokovat.
A dole pod hradem, pod branou jeho
byl brloh draka šestinohého,
drak s rezavou srstí bydlel v něm.
Hospodář sám byl černý, jak z dehtu,
a dlouhé drápy měl místo nehtů,
ocas vždy schovával pod pláštěm.
Skromný byl, třebas jak medvěd nežil,
sousedé věděli ihned, oč běží:
že to byl dočista ďábel sám.
Taky však oba sousedé jeho
měli v sobě cos podezřelého:
vlkodlak s hyenou bydleli tam.
Jednou si vyšli do širého světa,
vyli u řeky Elizabeta
a potom začali domino hrát.
Zatím čas ubíhal, ubíhal stále,
že vzklíčilo z kopřivy semínko malé,
a kopřiva vyrostla jako ten hrad.
To bylo dřív, než Adam vstal z hlíny,
byl na nebi Brahma, bůh docela jiný,
skrz prsty se díval na celou zem.
Tak pěkně se žilo a neznali bolu.
Jednou však v noci se vyspali spolu
hyena s havranem — vlkodlakem.
A podivné dítě pak spolu měli:
nebyl to pták ani kocour celý,
do spolku hned jako třetí byl vzat.
Sebrali se, jak zvyklí už byli
nad řekou zase líbezně vyli
a potom začali domino hrát.
A hráli a hráli a hráli den celý
jakoby přestat neuměli
ztřeštění už a udýchaní.
Jenomže synek to vyhrál všecko:
bezednou starou od piva bečku,
a ještě i pole i zámek s ní.
Nadul se, vykřikl na všecky strany:
«Kliďte se, vy už tu nejste pány!
Nechci se dělit nikterak!
Jen pro svou dobrou starou mámu
nechám zatím tuhletu jámu,
tam, kde svůj brloh míval drak.»
Večer po břehu Elizabeta
jel černý kočár do širého světa,
a v něm starý ďábel se odtud vez.
A za ním táhli ostatní známí,
ustaraní a nemocní sami,
kašlali, vyli přes celý les.
Někdo tam vzdychal, zlobil se, hádal,
ale už tenkrát se narodil Adam,
Adam se narodil v onen čas,
bůh Adama a Evu spas!
co řeka Elizabet protékala,
na samém kraji stál veliký hrad.
Na jeho cimbuří, na jeho střílny
sedali vyhublí ptáci divní,
přilétli krákat a prorokovat.
A dole pod hradem, pod branou jeho
byl brloh draka šestinohého,
drak s rezavou srstí bydlel v něm.
Hospodář sám byl černý, jak z dehtu,
a dlouhé drápy měl místo nehtů,
ocas vždy schovával pod pláštěm.
Skromný byl, třebas jak medvěd nežil,
sousedé věděli ihned, oč běží:
že to byl dočista ďábel sám.
Taky však oba sousedé jeho
měli v sobě cos podezřelého:
vlkodlak s hyenou bydleli tam.
Jednou si vyšli do širého světa,
vyli u řeky Elizabeta
a potom začali domino hrát.
Zatím čas ubíhal, ubíhal stále,
že vzklíčilo z kopřivy semínko malé,
a kopřiva vyrostla jako ten hrad.
To bylo dřív, než Adam vstal z hlíny,
byl na nebi Brahma, bůh docela jiný,
skrz prsty se díval na celou zem.
Tak pěkně se žilo a neznali bolu.
Jednou však v noci se vyspali spolu
hyena s havranem — vlkodlakem.
A podivné dítě pak spolu měli:
nebyl to pták ani kocour celý,
do spolku hned jako třetí byl vzat.
Sebrali se, jak zvyklí už byli
nad řekou zase líbezně vyli
a potom začali domino hrát.
A hráli a hráli a hráli den celý
jakoby přestat neuměli
ztřeštění už a udýchaní.
Jenomže synek to vyhrál všecko:
bezednou starou od piva bečku,
a ještě i pole i zámek s ní.
Nadul se, vykřikl na všecky strany:
«Kliďte se, vy už tu nejste pány!
Nechci se dělit nikterak!
Jen pro svou dobrou starou mámu
nechám zatím tuhletu jámu,
tam, kde svůj brloh míval drak.»
Večer po břehu Elizabeta
jel černý kočár do širého světa,
a v něm starý ďábel se odtud vez.
A za ním táhli ostatní známí,
ustaraní a nemocní sami,
kašlali, vyli přes celý les.
Někdo tam vzdychal, zlobil se, hádal,
ale už tenkrát se narodil Adam,
Adam se narodil v onen čas,
bůh Adama a Evu spas!