- Язык:
Чешский (Čeština)
- Автор:
Мария Марчанова(Marie Marčanová)
- Источник:
Ohnivý sloup (výbor z básní)
Moji čtenáři
Мои читатели
Žil starý tulák v Adis-Abebě,
v bojích si podmanil mnohý kmen,
poslal mi černého bojovníka svého
s pozdravem, z veršů mých sestaveným.
Důstojník, který ponorky vodil
v nej prudším ohni lodních děl,
po celou noc mi nad jižním mořem
předčítal verše mé na památku.
Člověk, jenž uprostřed zástupu lidí
zastřelil posla císařského,
schválně přišel stisknout mi ruku,
poděkovat mi za verše mé.
Mnozí z těch veselých, zlých a silných,
slony a lidi jež zabíjeli,
v pustině žízní umírajících,
zamrzlých v kraji, kde věčný je led,
věrných planetě naší,
veselé, silné i zlé,
pod sedlem v brašně vozí mé knihy,
verše z nich čítají v palmovém háji,
v tonoucí lodi je zapomenou.
Neurasthenií neurážím je,
neponižuji duše vlažným vlhkem,
nenudím narážkami vtipnými,
co asi bylo ve smaženém vejci.
Když kolem ale kulky zasviští,
či vlny drtí loď, jež stená,
učím, jak na to, by se nebáli
a to dělali, co je právě třeba.
Nebo když žena s překrásnou tváří
jediná, dražší nad celý svět,
řekne: nemám Vás ráda —
učím je, kterak usmát se jen,
odejít, nikdy se nevrátit zpátky.
Když přijde hrůza posledních chvil,
rudou když mlhou se zatáhnou zraky,
učím je, hned si připomenout
všechen ten krutý a milý život,
celou tu drahou, podivnou zem,
a potom klidně před tvář boha
předstoupit s moudrými, prostými slovy,
pokojně čekat na jeho soud.
v bojích si podmanil mnohý kmen,
poslal mi černého bojovníka svého
s pozdravem, z veršů mých sestaveným.
Důstojník, který ponorky vodil
v nej prudším ohni lodních děl,
po celou noc mi nad jižním mořem
předčítal verše mé na památku.
Člověk, jenž uprostřed zástupu lidí
zastřelil posla císařského,
schválně přišel stisknout mi ruku,
poděkovat mi za verše mé.
Mnozí z těch veselých, zlých a silných,
slony a lidi jež zabíjeli,
v pustině žízní umírajících,
zamrzlých v kraji, kde věčný je led,
věrných planetě naší,
veselé, silné i zlé,
pod sedlem v brašně vozí mé knihy,
verše z nich čítají v palmovém háji,
v tonoucí lodi je zapomenou.
Neurasthenií neurážím je,
neponižuji duše vlažným vlhkem,
nenudím narážkami vtipnými,
co asi bylo ve smaženém vejci.
Když kolem ale kulky zasviští,
či vlny drtí loď, jež stená,
učím, jak na to, by se nebáli
a to dělali, co je právě třeba.
Nebo když žena s překrásnou tváří
jediná, dražší nad celý svět,
řekne: nemám Vás ráda —
učím je, kterak usmát se jen,
odejít, nikdy se nevrátit zpátky.
Když přijde hrůza posledních chvil,
rudou když mlhou se zatáhnou zraky,
učím je, hned si připomenout
všechen ten krutý a milý život,
celou tu drahou, podivnou zem,
a potom klidně před tvář boha
předstoupit s moudrými, prostými slovy,
pokojně čekat na jeho soud.
Другие переводы:
- Английский
Бартон Раффел, Алла Бураго
My Readers - Болгарский
Любомир Георгиев Занев
Моите читатели - Бойко Ламбовски
Моите читатели - Испанский
Ксения Дьяконова, Хосе Матео
Mis lectores - Хорхе Бустаманте Гарсия
Mis lectores - Молдавский
В. Черней
Чититорий мей - Немецкий
Эрик Бёрнер
Meine Leser - Ирмгард Вилле
Meine Leser - Словацкий
Ян Квапил
Moji čitatelia - Украинский
Максим Стриха
Мої читачi