- Язык:
Чешский (Čeština)
- Автор:
Мария Марчанова(Marie Marčanová)
- Источник:
Ohnivý sloup (výbor z básní)
Paměť
Jenom hadi svlékají se z kůže,
aby duše stárla, vzrůstala.
My však lidé, my jsme na tom hůře:
duše měníme a tělo zůstává.
Vzpomínko, jak pevnou uzdou koně,
život vedeš rukou ohromnou,
vypravuj mi o těch, kteří dávno
v tomhle těle žili přede mnou.
První z nich byl nehezký a dlouhý,
rád se v temném houští ukrýval,
déšť zastavit uměl slovem pouhým,
lesní dítě, všecka kouzla znal.
S rezavým psem a lesními stromy
věrnost přátelsky ho pojila.
Vzpomínko, svět neuvěří tomu,
nedokážeš, že jsem to byl já.
Druhý rád měl teplý vítr z jihu,
v každém zvuku slýchal znění lyr.
Říkal, že je život jeho druhem,
pod nohama svět mu prostřen byl.
Mně se nelíbí. To on je právě,
ten, co bohem chtěl a carem být,
na dveře v mém mlčelivém domě
jméno «básník» napsal na svůj štít.
Rád mám muže svobody a činu,
mořeplavce, lovce, vojáka,
ach, jak zvučně vody zpívaly mu,
až mu záviděla oblaka.
Bydlil ve vysokém bílém stanu,
sladký tropů vzduch jak víno pil,
silné muly měl a veď svou karavanu
do pustin, kam běloch nevkročil.
Paměti, ty rok od roku slábneš.
Byl to týž, co duše nepokoj
i veselou svobodu svou změnil
za svátý a vytoužený boj:
Dlouhé pochody a hlad a žízeň,
horečných snů poznal muka zlá.
Dvakrát dotekl se svátý Jiří
hrudi, kterou kulka minula.
Tvrdošíjný, zachmuřený vzdorem,
tvůrce chrámu, který povstal z mhy,
žárlil jsem na slávu Otce kolem
všude, v nebesích a na zemi.
V srdci plamen hořet nepřestane,
až do dne, kdy světlem zaplaven
zdi své zdvihne nový Jerusalem
v rodných polích, v rodném kraji mém.
S nebe strašná záře kolem vzplane,
divné vichřice tu budou vát,
to nám z Mléčné dráhy nečekaně
žhavých planet rozkvet celý sad.
Spatřím poutníka, mně neznámého,
— skrývá tvář svou — já však pochopím,
až uvidím lva jít v stopách jeho,
a pak orla, letícího s ním.
Vzkřiknu — kdo však pomoci mi může,
kdo, ach, nedá umřít duši mé?
Jenom hadi svlékají se z kůže,
my zas jenom duše měníme.
aby duše stárla, vzrůstala.
My však lidé, my jsme na tom hůře:
duše měníme a tělo zůstává.
Vzpomínko, jak pevnou uzdou koně,
život vedeš rukou ohromnou,
vypravuj mi o těch, kteří dávno
v tomhle těle žili přede mnou.
První z nich byl nehezký a dlouhý,
rád se v temném houští ukrýval,
déšť zastavit uměl slovem pouhým,
lesní dítě, všecka kouzla znal.
S rezavým psem a lesními stromy
věrnost přátelsky ho pojila.
Vzpomínko, svět neuvěří tomu,
nedokážeš, že jsem to byl já.
Druhý rád měl teplý vítr z jihu,
v každém zvuku slýchal znění lyr.
Říkal, že je život jeho druhem,
pod nohama svět mu prostřen byl.
Mně se nelíbí. To on je právě,
ten, co bohem chtěl a carem být,
na dveře v mém mlčelivém domě
jméno «básník» napsal na svůj štít.
Rád mám muže svobody a činu,
mořeplavce, lovce, vojáka,
ach, jak zvučně vody zpívaly mu,
až mu záviděla oblaka.
Bydlil ve vysokém bílém stanu,
sladký tropů vzduch jak víno pil,
silné muly měl a veď svou karavanu
do pustin, kam běloch nevkročil.
Paměti, ty rok od roku slábneš.
Byl to týž, co duše nepokoj
i veselou svobodu svou změnil
za svátý a vytoužený boj:
Dlouhé pochody a hlad a žízeň,
horečných snů poznal muka zlá.
Dvakrát dotekl se svátý Jiří
hrudi, kterou kulka minula.
Tvrdošíjný, zachmuřený vzdorem,
tvůrce chrámu, který povstal z mhy,
žárlil jsem na slávu Otce kolem
všude, v nebesích a na zemi.
V srdci plamen hořet nepřestane,
až do dne, kdy světlem zaplaven
zdi své zdvihne nový Jerusalem
v rodných polích, v rodném kraji mém.
S nebe strašná záře kolem vzplane,
divné vichřice tu budou vát,
to nám z Mléčné dráhy nečekaně
žhavých planet rozkvet celý sad.
Spatřím poutníka, mně neznámého,
— skrývá tvář svou — já však pochopím,
až uvidím lva jít v stopách jeho,
a pak orla, letícího s ním.
Vzkřiknu — kdo však pomoci mi může,
kdo, ach, nedá umřít duši mé?
Jenom hadi svlékají se z kůže,
my zas jenom duše měníme.
Перевод стихотворения Николая Гумилёва «Память» на Чешский язык.